Speciální filmový večer s Vladimírem Dzurem

„Ten film nemůže být veselý, protože válka je smutná,“ uvedl Dzuro snímek Viktora Portela inspirovaný jeho knihou Vyšetřovatel: Démoni balkánské války a světská spravedlnost, která přináší svědectví o vyšetřování válečných zločinů páchaných na území Chorvatska, Srbska a Bosny a Hercegoviny.

Exploze, mrtvá těla a beznaděj – působivé výjevy z války dokreslovaly především mapování zločinů spáchaných ve Vukovaru, na farmě Ovčara nebo v Sanském Mostu, tedy nejznámějších případů Dzurovy kariéry. Pro bývalého pražského kriminalistu a pracovníka Interpolu bylo shromažďování důkazů proti lidem obviněným z válečných zločinů zcela nová zkušenost. Povaha vyšetřovaných případů byla neporovnatelná, například v případě Ovčary se jednalo o pět vyvražděných autobusů plných lidí.

Zadržení vukovarského starosty Slavka Dokmanoviće provázela velká nervozita – šlo svým způsobem o obhájení práce tribunálu, který za dobu své existence obvinil 190 lidí a z toho 90 odsoudil. Akce se díky Dzurovu týmu zdařila a první válečný zločinec z bývalé Jugoslávie tak stanul před soudem. Dokmanović se však před verdiktem oběsil. Také Željko Ražnatović zvaný „Arkan“, obviněný z etnické čistky v Sanském Mostu, odsouzení unikl. Roky se skrýval a krátce poté, co přislíbil spolupráci, byl zastřelen. Dva klíčové Dzurovy případy tak zůstaly neuzavřené.

Po náročné podívané přišel na řadu „ice breaker“ v podobě hry na vyšetřovatele. Soutěžilo se o již zmíněnou knihu a komiks. Účastníci si mohli otestovat, jak důvěryhodnými by byli svědky trestného činu. Svědčit totiž není lehký úkol. Naše paměť, vnímání a audiovizuální schopnosti často selhávají.

Následovala debata, pro kterou mohli zájemci již během promítání pokládat dotazy za pomocí QR kódu. První otázka mířila k dopadení Arkana. Dzuro popisoval momenty, kdy srbskému mafiánovi doslova už šlapali na paty. Arkan si za nakradené peníze koupil fotbalový tým Obilić, který se v Madridu chystal na zápas s tamním klubem. Akce koordinovaná za pomoci CIA se separatistickou organizací ETA, skončila neúspěšně.

V aktuálním světě představují závažný problém dezinformace a fake news. Další dotaz mířil na to, jak podstatnou roli hrály právě v konfliktech na území bývalé Jugoslávie tyto faktory. Falešné zprávy, které vypustila srbská média o zavraždění čtyř desítek srbských dětí na předměstí chorvatského Vukovaru spustily lavinu lidského utrpení. „Propaganda potřebuje emoce a emoce jsou děti,“ Dzuro přibližoval podobu propagandy během války a také své vnímání války, které se postupem času proměnilo: „Měl jsem naivní představu, že ve válce z obou stran na sebe střílí vojáci a tu a tam granát padne tam, kam nemá. Na vlastní oči jsem viděl, že válka je něco úplně jiného. Je o vraždění lidí a civilistů.“

Představit si psychickou zátěž spojenou s vyšetřováním válečných zločinů není snadné. Následující dotaz směřoval k tomu, jak práci zvládal po psychické stránce. „Nejhorší na tom celém není, že při exhumacích nasáknete pachem, ale poté ta konfrontace od pozůstalých,“ popisoval Dzuro. Na vyšetřovatele, jakožto zástupce mezinárodního společenství, se často snáší silné emoce pozůstalých. Důležitou oporou pro něj byla rodina. Po deseti letech působení se rozhodl využít lákavé pracovní nabídky v OSN. „S odstupem času si myslím, že moje rozhodnutí nebylo správné, a že jsem měl u tribunálu zůstat a v práci pokračovat,“ dodal.

Další „živý“ dotaz z publika směřoval k aktuálním problémům, konkrétně k Putinovu stíhání Mezinárodním trestním soudem. A předposlední téma nejspíše pomohlo těm, kteří do budoucna uvažují o práci pro OSN. Dzuro, který v letech 2004-2023 působil jako šéf Kanceláře Úřadu pro vnitřní záležitosti OSN v New Yorku, přiblížil podobu přijímacího řízení a vysvětlil, proč je falešná skromnost na škodu. Dobrodružným povahám doporučil program UN Volunteers: „Tam poznáte, že OSN skutečně pracuje a dělá dobré věci. Ne vše se podaří, ale nemůžeme mít dokonalou organizaci, když my sami lidé nejsme dokonalí.“

Sám Dzuro se dostal k práci pro ICTY přes nábor civilistů do vojenských jednotek UNPROFOR. „Do té doby mě v podstatě nezajímalo, co se dělo v Jugoslávii. Rok ve válce mě změnil. Přivedlo mě to k tomu, že jako kriminalista mám morální povinnost se zapojit do práce vznikajícího tribunálu,“ řekl dříve prostřednictvím filmu.

Poslední odpověď večera se zabývala ochotou různých států spolupracovat s tribunálem. Na počátku největší pomoc poskytly USA, a to také díky aktivitě Madeleine Albright, v té době velvyslankyni USA při OSN. Mezi další silné podporovatele se řadila Velká Británie a Austrálie. Zato země, kterých se to týkalo, nespolupracovaly.

Po konci debaty bylo možné přispět do sbírky na dron pro Ukrajinu na obranu před ruskou agresí, k čemuž vyzval sám Dzuro. Kdo přispěl vyšší částkou, mohl si odnést jako pozornost drobné předměty.

Partnery večera byli Mezinárodní politologický ústav, Katedra politologie a Katedra mezinárodní vztahů a evropských studií Masarykovy univerzity. Akce byla pořádána společně se studentským spolkem Na Balkáně záleží.

Studentská sekce IIPS děkuje Vladimíru Dzurovi, že přijal pozvání a přinesl autentické svědectví z prostředí vyšetřování mezinárodních zločinů. Pevně věříme, že promítání filmu a následná diskuse rozšířily povědomí o mezinárodní trestní spravedlnosti a zároveň zaujaly všechny návštěvníky, kterým rovněž děkujeme za účast.

Foto : Sarah Goboňová