Čína a KLDR minulý týden otevřely nový most přes hraniční řeku Jalu. Stalo se tak po dlouhých dvanácti letech od dokončení výstavby. Otevření mostu má symbolizovat prohlubování vztahů mezi oběma zeměmi, jež byly v posledních letech omezeny zejména ekonomickými sankcemi.
Nový most je již druhým mostem propojujícím obě země přes řeku Jalu. Ve 40. letech minulého století byl Japonci postaven ocelový most Čínsko-korejského přátelství, jenž spojením měst Sinŭidžu a Tan-tung sloužil jako jeden z nejdůležitějších hraničních přechodů. Výstavba nového mostu začala v roce 2010 a byla dokončena o čtyři roky později. Severní Korea však svou část práce nedokončila a most tak čekal více než dekádu na svoje otevření.
Důvody pro tak dlouhou odmlku nejsou známy. Obecně je ale přístup KLDR k čínskému protějšku opatrný. Snaha o nezávislost na dovozu z Číny byla podpořena sankcemi kvůli neutuchajícím tendencím Severokorejců pokračovat ve svém jaderném výzkumu.
Otevření nového přeshraničního mostu však může znamenat novou kapitolu v historii čínsko-korejských vztahů, jak ostatně prohlásil premiér Čínské lidové republiky Li Čchiang při jeho slavnostním otevření. Tříkilometrový most má mimo zlepšení ekonomických vztahů také podpořit cestování mezi zeměmi.
Událost nastala jen pár týdnů po otevření jiného severokorejského přeshraničního mostu, a to s Ruskou federací. Právě na zlepšování vztahů s Ruskem se v posledních letech KLDR soustředila. Čína však i nadále zůstává pro východoasijskou zemi hlavním strategickým partnerem.
Na tři čtvrtiny voličů se v kanadské provincii Alberta vyslovily proti větší nezávislosti na centrální vládě. Místní separatistické hnutí sice utrpělo prohru, z poraženého tábora však již nyní zaznívají hlasy o přetrvávajícím odporu nehledě na výsledek. Referendum přichází v době, kdy kanadská vláda čelí problémům na více frontách.
Volby do místních zastupitelstev a Senátu jsou minulostí, ve mnoha městech se již stihly ustavit vládnoucí koalice. Celostátní sekretariáty počítají zisky i ztráty, i když se za vítěze považují téměř všichni a o ztrátách by tím pádem neměla být vedena žádná řeč. Kdo tedy vyhrál a kdo prohrál? A Lze mluvit o konci hnutí ANO?
