Odtržení od Kanady se nekoná. Referendum o nezávislosti Alberty dopadlo debaklem

Institut referenda není v Albertě žádnou výjimkou. V minulosti zde proběhlo již sedm plebiscitních hlasování, naposledy před pěti lety lidé hlasovali o otázkách odstranění závazku centrální vlády zaručit vyrovnané přerozdělování zdrojů z kanadské ústavy a střídání času. Otázka autonomie provincie byla v takovém rozsahu vznesena vůbec poprvé, přestože tendence za nezávislost na Ottawě se v regionu projevují dlouhodobě. Zastánci větší samosprávy argumentují tím, že by provincie získala větší kontrolu nad svými nalezišti ropy, která jsou čtvrtá největší na světě.

Hnutí je nespokojeno s restrikcemi centrální vlády omezujícími těžbu nerostných surovin ve prospěch větší ochrany životního prostředí. V posledních deseti letech se dostalo do povědomí širší veřejnosti kvůli kritice Liberální strany, speciálně pak bývalého premiéra Justina Trudeaua. Za jeho vlády byly prosazeny environmentální daně, které dle jeho kritiků těžbu postihly. Během koronavirové pandemie navíc vláda omezila pohyb na kanadsko-americké hranici, čímž zasáhla čilý obchod s jižním sousedem. Do Spojených států je transportován největší objem vytěžené ropy – odhady hovoří až o 90 procentech z celkového množství. Argument blízkosti k USA byl pro separatisty klíčový, v rámci kampaně podnikli cestu do Washingtonu D.C., kde se setkali s nejmenovanými lidmi z administrativy prezidenta Trumpa.

Jenomže jak je zřejmé, a výsledky referenda to jen potvrzují, Donald Trump je i pro obyvatele Alberty nepřijatelným. Při sečtení téměř všech hlasů se ukazuje, že ani argument větší kontroly nad „vlastními“ surovinami nefunguje.

Na 75 procent všech účastníků referenda myšlenku odmítlo. Vzhledem k aktuálnímu dění ve světě je to pro vládu Marka Carneyho úleva. Země si prochází mnoha krizemi – výdaje za bydlení a potraviny narostly o necelou třetinu proti období před koronavirovou pandemií, zatímco růst mezd se zpomaluje. Kanadské domácnosti jsou nejzadluženější ze všech zemí G7, ekonomika strádá také kvůli rostoucí inflaci či vysoké nezaměstnanosti mladých lidí.

Kanaďané však přes výše zmíněný seznam problémů vládě věří. Ottawa se těší vysoké důvěře občanů, stejně jako ministerský předseda Mark Carney. Opoziční Konzervativní strana za vládnoucími liberály zaostává a trend podpory současné vlády zřejmě jen tak neklesne.

Po devastujícím výsledku plebiscitu se ukazuje, že regionální separatistická hnutí v některých případech nejenže nedosáhnou svého cíle, ale ještě otočí celé téma proti sobě. A ve všem může hrát roli jedna velká antipatie. Připomeňme situaci z loňského roku, kdy se dlouho zdálo, že po třech volebních obdobích prohraje Liberální strana volby. Neschopnost konzervativců vymezit se proti osobě amerického prezidenta a jeho výrokům o podmanění Kanady otočila voličské nálady proti nim. To se mohlo stát osudným také iniciátorům letošního referenda. Donald Trump své výroky nezmírnil, ba naopak. Narušení jednoty Kanady by jen napomohlo jeho imperiálním choutkám, i když sám není schopen ukončit válku, kterou začal. Na světové scéně hrají Kanaďané důležitou roli zosobněnou právě v Marku Carneym. Alberta zůstává i po pondělním referendu kanadskou provincií. Pro zemi, která je, slovy premiéra, „středně velkou mocností“, to je dobrá zpráva nejen z důvodu zachování celistvosti v době krize, ale také z důvodu udržení relevance na světové scéně.