Slovensko prohlubuje vztahy s Ruskem

Vztahy mezi Ruskem a Slovenskem se v posledních měsících oteplují. Důkazem jsou nejnovější přesuny vojenských přidělenců a jednání mezivládní komise, jež se má uskutečnit v Moskvě na konci října. V obou případech se jedná o naplnění slibů z předchozího setkání premiéra Fica s Vladimirem Putinem.

Dvojice příslušníků slovenské armády už do Moskvy odcestovala, na příjezd ruského vojenského atašé Maxima Verežana se stále čeká. Verežan dříve působil na stejné pozici na ruské ambasádě v Římě, odkud se stáhl a sloužil u námořnictva. Pozornosti by také neměl uniknout fakt, že Verežan sice obdržel souhlas slovenské strany, ale na seznamu oficiálně akreditovaných vojenských přidělenců jeho jméno stále chybí.

Za doby působení jeho předchůdce se na Slovensku strhl skandál kolem verbování přispěvatele dezinformačního webu Hlavné správy Bohuše Garbára. Po porušení podmínečného trestu byl Garbár poslán za mříže, aby si odseděl rok a půl dlouhý trest. Strůjce celého plánu, Sergej Solomasov, byl ze země vyhoštěn. Zda jeho nástupce bude vykonávat službu podle Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích, ukáží následující měsíce.

Prohloubení spolupráce se však nevztahuje jen na vojenskou diplomacii, ale i na oblast hospodářství či kultury. Také činnost komise bude po pěti letech obnovena. Juraj Blanár argumentuje, že jednáním naplňuje slovenskou strategii “politiky všech světových stran”. Slovenská vláda se hodlá setkat také s ukrajinskou vládou, tomu však předchází setkání v Moskvě. Díky dokumentu, který získal zpravodajský portál Politico, víme, že ruská strana nestojí pouze o projednání dodávek ropy a zemního plynu. Mezi hlavní témata diskutovaných bodů patří rovněž vytvoření pracovních skupin zabývajících se turismem, kulturou nebo ochranou životního prostředí.

Obnovená jednání nejsou žádným překvapením, po drtivé prohře Viktora Orbána v maďarských volbách v dubnu letošního roku zůstává Robert Fico jediným evropským politikem inklinujícím k ruskému prezidentovi. Společně s Maďarskem a Českou republikou dříve odmítl ručit za půjčku 90 miliard eur Ukrajině, pravidelně létá do Moskvy nebo odmítl začlenění do Mezinárodní koalice pro návrat ukrajinských dětí, v níž Slovensko jako jediná členská země Evropské unie chybí.

Mluvíme stále o pragmatické politice? Nelze totiž konstatovat jinak než že od zveřejnění zprávy o obnovených jednáních je součástí celé věci jistá míra cynismu. Už jen fakt, že o tom slovenský ministr zahraničních věcí veřejnost informoval v předvečer srpnového výročí okupace vojsky Varšavské smlouvy, je na pováženou. Přestože jednání nemusí přinést zásadní krok, symbolika je očividná, Vladimir Putin drží ve své moci spojence, který mu může pomoci při narušení soudržnosti Evropské unie i NATO. Ztráta Viktora Orbána pro něj tak v konečném důsledku nemusí nic znamenat, protože si našel nového věrného sluhu ochotného zajít mnohem dál než jeho předchůdce.