Proč se vyplatí sledovat summit Velké Británie a Evropské unie?

Brusel se po roce a půl stane dějištěm klíčového setkání čelních představitelů EU s britskou delegací. Země, která společenství před šesti lety opustila, se slibovaného ekonomického růstu nedočkala a posilování vztahů s kontinentální Evropou se tak na domácí scéně těší podpoře.  

20. 11. 2026 Jan Mokrý

Zdroj obrázku: Stefan Rousseau / POOL / AFP Photo

Společný summit Velké Británie s Evropskou unií se koná již podruhé. Zatímco minulý rok se jednání odehrávala v Londýně, letos se místa vyměnila. Neměnila se pouze lokace, ke střídání došlo v případě britského premiéra. Keira Starmera po dvou letech ve funkci vystřídal bývalý starosta Manchesteru Andy Burnham, jenž může na svého předchůdce navázat a usilovat o silnější propojení s Evropskou unií.

První „porozvodové“ jednání na vrcholné úrovni přišlo později, než se očekávalo, i tak přineslo ve vztazích posun na vícero úrovních. Díky vzniklým dohodám získala Británie přístup k evropskému vnitřnímu trhu s energiemi výměnou za podíl na kohezní politice EU. Bariéry by v blízké budoucnosti částečně odpadly také u výměnných pobytů mladých lidí, kteří v obou směrech cestují za prací, studiem či dobrovolnictví, mezi diskutovaná témata patří i snížení školného na univerzitách.

Londýnské dohody naskytly příležitost hlubší spolupráce v oblasti obrany a bezpečnosti například v programu SAFE (Security Action For Europe) poskytujícím výhodné úvěry na pořizování společných zakázek od evropských zbrojovek. Intenzivnější propojení v praxi znamenalo i konec omezení pro Gibraltar. Britské zámořské území se dočkalo odstranění bariér bránící pohybu osob a zboží. Listopadová jednání tak mají pevný základ, na němž mohou dále pracovat.

Podle mnohých vyjádření diplomatů ale až při druhém summitu hrozí, že se jednání o užší spolupráci zadrhnou. Hlavně z důvodu nevyjasněné pozice Britů vůči evropské sedmadvacítce. Mezitím co se předsedovi Labour Party podařilo nastolit téma opětovného vstoupení do EU, začala se proti jeho názorům stavět opozice veteránů Brexitu v čele s Nigelem Faragem nebo Michaelem Goveem. Podobně jako před deseti lety i nyní argumentují nutnými platbami do společného rozpočtu nebo zatížením zdlouhavými přístupovými rozhovory.

Ani to však zatím, zdá se, neodrazuje britské voliče od názoru, že by návrat do EU uvítali. Současná vláda se může spolehnout na stabilní podporu, jež se v případě snah o (znovu)navazování vztahů s Bruselem ještě zvyšuje. Proti Burnhamovi ale stojí několik překážek, které sbližování mohou pozdržet. Sám se nechal slyšet, že vážnější debaty o přistoupení EU do Británie nechá na období po parlamentních volbách v roce 2029. Do té doby usiluje o nástin několika podob vzájemných vztahů.

Tábor příznivců se tak může snadno dostat do sporů mezi sebou, v horším případě hrozí, že se kampaň pro opětovný vstup stane pro běžného voliče nepřehlednou. Proti tomu skupina kolem Michela Govea přichází s jednoduchou odpovědí „Stay out“, což ve veřejném prostoru zní srozumitelněji.

Návrat Velké Británie do EU s sebou samozřejmě přináší rizika, v době geopolitické změny je však nutné spolehlivá partnerství zachovávat, i proto dávají pokračující rozhovory smysl. Jen, a to je důležitější, musí dávat smysl samotným Britům, aby se dohodli, co chtějí a co od podobných summitů s představiteli Evropské unie očekávají.


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info