Rána pro církev i noční můra ve vládě: Jak vypadal rok 2025 v Česku?

Návrat Donalda Trumpa do Bílého domu, smrt papeže Františka nebo atentát na Charlieho Kirka. To je jen malý výčet událostí, jež drasticky změnily vývoj uplynulého roku. Nová zahraniční politika ze strany USA znamenala nejenom riziko pro vývoj rusko-ukrajinského konfliktu, ale taky zásadně zatřásla s geopolitikou po celé zeměkouli. Už tak názorově rozdělený svět se začal štěpit ještě víc. Jaké události tento vývoj uspíšily v českém prostředí? A proč čelí liberální demokracie u nás zatím největší krizi od sametové revoluce? Pojďme se podívat na rok 2025 v kostce.

31. 12. 2025 Jakub Horák

Bez popisku

Prezidentská inaugurace Donalda Trumpa v lednu letošního roku byla noční můrou mnohých liberálů po celém světě. Po poměrně klidném prvním volebním období totiž přišel Trump s mnohem agresivnější, nekompromisní a přímočarou taktikou. Sotva hodiny po nástupu do úřadu začal hromadně podepisovat exekutivní příkazy. Spojené státy tak během chvíle opustily WHO, odstoupily od Pařížské dohody a vydaly se zbrojit proti “genderové ideologii” uznáním pouze dvou pohlaví.

V českém prostředí na první kroky nového amerického prezidenta s úsměvem hleděli především zástupci konzervativních uskupení. Hnutí ANO radostně oslavovalo návrat velkého spojence a slovy Karla Havlíčka “dravého hráče” do prezidentského křesla Spojených států amerických. Europoslanec Filip Turek ukázal svou expertízu v otázkách zahraničních vztahů, když označil Trumpovo zvolení a převzetí úřadu jako “významný milník v návratu ke zdravému rozumu v mezinárodní politice.“ Vlažnou reakci vyvolaly Trumpovy kroky u premiéra Petra Fialy. Jako lídr koalice SPOLU měl totiž na talíři mnohem větší oříšek - říjnové volby do Poslanecké sněmovny. Trumpova populistická a polarizující politika totiž nejenže rozdmýchávala napětí ohledně konfliktů na Ukrajině a v Gaze, ale také ovlivnila společenský ráz v Evropě. Demokratickou pětikoalici tak čekalo nelehkých pár měsíců, kdy si i přes nevyhovující mezinárodní situaci musela získat dostatečnou podporu do nadcházejících voleb. Někdo by řekl, že šlo zkrátka o ideální čas na korupční kauzu ve vládě.

Bitcoinová aféra

Píše se pátek 7. března a ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) si libuje nad získaným darem bitcoinů v hodnotě přes miliardu korun pro své ministerstvo. O necelé tři měsíce později ovšem podává demisi a ve funkci ho nahrazuje Eva Decroix. Přijaté bitcoiny totiž pocházely přímo z peněženky odsouzeného provozovatele drogových tržišť Tomáše Jiříkovského. V květnu 2025 se tak rozjela událost dnes označovaná jako “bitcoinová aféra”.

O nelegálním původu darovaných bitcoinů nejprve informoval na konci května Deník N, což spustilo vlnu otázek a znepokojených reakcí. Proč přijalo ministerstvo dar od odsouzeného kriminálníka? Pochybilo ministerstvo, když dostatečně neprověřilo původ bitcoinů? Mohl se Blažek vědomě podílet na praní špinavých peněz? Mediální tlak vyústil v Blažkovu rezignaci jen dva dny poté. Ačkoliv se podle vlastních slov ničeho nelegálního nedopustil, nechce koalici SPOLU čtyři měsíce před volbami poškozovat. Začalo vyšetřování.

Blažek o bitcoinech, zdroj: Lidové noviny

Jiříkovský, jenž byl v roce 2017 poslán na 9 let do vězení kvůli provozování nelegálního drogového tržiště Sheep Marketplace, hned po zveřejnění kauzy uprchl na Tchaj-wan. Mezitím začala policie prošetřovat jeho osobu v souvislosti s podezřením z legalizace výnosů z trestné činnosti, ale také kvůli nedovolenému nakládání s drogami. Po návratu Jiříkovského do Česka proběhla policejní razie, kvůli které skončil 38letý programátor ve vazbě.

Pochybením ze strany ministerstva spravedlnosti se začala zabývat nová ministryně Eva Decroix (ODS). Zveřejnění časové osy a pověření bývalého ústavního soudce Davida Uhlíře rolí bitcoinového koordinátora ovšem situaci nepomohla. Absence transparentní komunikace ze strany ministerstva a následné Uhlířovo opuštění funkce koordinátora bez jakékoliv závěrečné zprávy jen utvrdilo pochybnosti ze strany veřejnosti. ODS si pouhé týdny před volbami kopalo vlastní hrob.

Volby do Poslanecké sněmovny

Voliče ODS čekalo zásadní rozhodnutí. Zůstat na pomalu se potápějící lodi kmotrů, podvodníků a neschopných politiků, či přejít k alternativním možnostem. Na jedné straně se nabízela neméně zkorumpovaná a navíc progresivně smýšlející strana Starostů a nezávislých, a na druhé uhlobaroni z Motoristů sobě s jejich hlavní tváří “hajlujícím náckem” Filipem Turek.

Ačkoliv progresivní uskupení hlásali na české poměry úspěch, zvlášť se zvolením dvou poslankyň ze strany Zelených, pravicová voličská základna nakonec dotlačila ke vstupu do sněmovny i Motoristy. Velký propad hnutí SPD a neúspěšná snaha komunistů ze Stačilo! o velkolepý návrat ke korytu jen mírně tlumila hrůzu z jednoznačného vítězství hnutí ANO.

ANO oslavuje výsledky voleb, zdroj: Novinky

Nemenší zděšení jímalo veřejností po oznámení Andreje Babiše o skládání vlády včetně SPD a Motoristů sobě. Původní návrh o jednobarevné vládě neuspěl vzhledem k vyjednávací páce Motoristů. ANO totiž hlasy konzervativní pravicové strany ke složení vlády potřebovalo a Motoristé neměli jediný důvod, proč vládu bez vlastních ministrů podpořit. SPD se nakonec rozhodlo taktéž přidat, ačkoliv s vědomím neschopnosti svých spolustraníků (i své vlastní) raději sáhl předseda hnutí Tomio Okamura po “nestranných odbornících”. 

Motoristé ve vládě

Nebylo to ovšem SPD házejíc vidle do skládání nové vlády. Poslušná loutka oligarchy Tykače Petr Macinka musel za každou cenu procpat do vlády svého nejlepšího přítele Filipa Turka. Tento bývalý europoslanec, jenž získal mediální pozornost kvůli adoraci třetí říše, porušování zákonů rychlou jízdou a také kvůli obvinění ze znásilnění, ovšem opětovně přilákal záři reflektorů, tentokrát svými rasistickými a nenávistnými komentáři na sociálních sítích. Ač se Turek za výroky neomluvil, ba naopak přišel s geniální výmluvou, že příspěvky psal skrze jeho účet někdo z jeho známých, Macinka trval na jeho dosazení do vlády. Že není nejchytřejší taktikou prosazovat rasistu zrovna na ministerstvo zahraničních věcí po několika týdnech ale předsedovi Motoristů přece jen došlo. “Macinka na zaminy, Turek na životní prostředí.” Tak nakonec zněla finální dohoda. Jenomže ani změna ministerstev neuspokojila prezidenta Pavla, který kvůli kauzám Turka do úřadu dosud nejmenoval. 

Macinka a Turek na cestě za Babišem, zdroj: Deník N

Správu nad oběma ministerstvy dostal mezitím do rukou Petr Macinka, který svými radikálními kroky ihned vyvolal pobouření nejen v opozici, ale i na veřejnosti. Plánovaná restrukturalizace ministerstva zahraničních věcí, jež má mimo jiné znamenat zrušení oddělení pro boj s dezinformacemi, dokonce překvapila i samotného premiéra. Ten se mimochodem opět potýkal s problematikou střetu zájmů, jenž elegantně vyřešil vložením holdingu Agrofert do svěřenského fondu. Že správa bude trvat jen po dobu jeho působení v premiérském křesle už ale trochu zapomněl zmínit.

Velké protesty způsobilo Macinkovo převzetí ministerstva životního prostředí. „Dnešním dnem skončila klimatická krize,“ prohlásil předseda Motoristů na první tiskové konferenci po převzetí úřadu. Kontrola takto důležitého ministerstva stranou, jejímž hlavním programovým bodem je boj proti Green Dealu a prosazování zájmů svých uhlobaronských sponzorů ovšem není dle mnohých ideální. V den jmenování vlády skupinka aktivistů z Greenpeace vylezla na budovu ministerstva a vyvěsila transparent “braňme přírodu.” Demonstrovat se následně vydali i studenti středních a vysokých škol. Nic ovšem Macinku nezastavilo a na ministerstvu se rozběhly plány na “odideologizaci” úřadu, jejíž první obětí se stalo zrušené oddělení pro ochranu klimatu. Začala téct “zelená krev”.

Protesty proti Motoristům na MŽP, zdroj: Seznam Zprávy

Divadlo SPD

Odborníci nominovaní hnutím SPD ale na druhé straně vyvolávali spíše posměch. Ministr dopravy Ivan Bednárik se totiž na začátku prosince omlouval médiím za svou češtinu. “Česky mluvím tak maximálně měsíc,” prohlásil s úsměvem po setkání s prezidentem Pavlem. Bednárik, jenž mimo jiné působil jako generální ředitel Českých drah, je rodilý Slovák a českým občanstvím doposud nedisponuje. Jak je možné, že vládní ministr nemá české občanství? Ústava to zkrátka nevyžaduje. Koho by také napadlo, že nejlepším kandidátem pro držení jisté části exekutivní moci ve vládě bude občan jiné země.

Komicky působilo také vyjádření ministra obrany Jaromíra Zůny ohledně konfliktu na Ukrajině. “Rusko je agresor, Ukrajina byla napadena.” Nevinná slova, nad kterými by snad žádný racionálně uvažující člověk nepochyboval. Voliče proruské SPD ovšem tento výrok přímo rozohnil. A nebylo to to jediné, co měli novému ministrovi za zlé. Zůna totiž na tiskové konferenci potvrdil pokračování muniční iniciativy na podporu Ukrajiny, podpořil projekt nákupu stíhaček F-35 a dokonce se zavázal k dodržování závazků NATO. Do facebookových komentářů Tomia Okamury i jeho pravé ruky Radima Fialy se nahrnuly stovky naštvaných voličů označující Zůnovo prohlášení za zradu. Následovalo ukázkové demokratické řešení. Pár dní po konferenci se zhrzený ministr obrany objevil na videích právě s Radimem Fialou, ve kterých odvolává své plány na návštěvu Ukrajiny i nákup stíhaček F-35. 

Nový ministr obrany Jaromír Zůna, zdroj: CZDEFENCE

Videopříspěvky se Zůnou, ve kterých vypadá, jako kdyby recitoval naučený text pod pohrůžkou smrti, ovšem vůbec nepopudili například Společnost pro obranu svobody projevu, organizace, jež vášnivě kritizuje omezování svobody slova na sociálních sítích. Cenzura je totiž očividně nepřípustná pouze v tom případě, když se jí dopouští prozápadní strany.

Smrt kardinála Duky

Z trochu jiného soudku nás letos také čekalo úmrtí jediného českého kardinála Dominika Duky. Kontroverzní osobnost české římskokatolické církve zemřela na začátku listopadu ve věku 82 let. Česká republika tak přišla o svého jediného kardinála a není jisté, kdy a jestli vůbec papež Lev XIV. jmenuje dalšího českého kardinála. Duka také vykonával dvanáct let roli pražského arcibiskupa. Během svého působení vyjednal církevní restituce a v roce 2016 dokonce obdržel od prezidenta Miloše Zemana Řád Bílého lva.

Kardinál Dominik Duka, zdroj: Deník N

Ačkoliv se říká “o mrtvých jen dobře”, je nutné si připomenout, co byl Dominik Duka opravdu za člověka. Když na začátku 90. let stanul v čele dominikánského řádu, církví otřásaly případy sexuálního zneužívání kněžími. Dominikánský řád nebyl výjimkou a o jednom takovém případu Duka dokonce sám věděl. A nekonal. Když se případu dostalo v roce 2021 mediální pozornosti, místo omluvy se oběť dočkala ze strany pražského arcibiskupa akorát obviňování, že sexuální vztah s duchovním tehdy 16letý chlapec udržoval sám a měl by to být naopak on, kdo dluží církvi omluvu.

Se sexuálním násilím očividně neměl Duka problémy nikdy. Po začátku invaze na Ukrajinu pronesl, že ruští vojáci jsou svým způsobem také oběťmi. Oběťmi svých emocí, když znásilňují ukrajinské ženy a děti. Jako dlouholetý podporovatel Hnutí pro rodinu, jež se aktivně vymezuje vůči právu na interrupci, taktéž odmítl posílání “potratových pilulek” na Ukrajinu. Místo toho mají prý ženy u sebe nosit pepřový sprej a v případě početí odložit dítě do babyboxu. Podle Duky je totiž potrat horší než teroristický čin.

Šťastný nový rok 2026

Rok 2025 je oficiálně za námi, ale jeho události nás budou pronásledovat ještě hodně dlouho. Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny, jež vyměnily vládu neschopných kmotrů za populisty, fašisty a uhlobarony, znatelně ovlivní nejen geopolitickou situaci naší země, ale i životy běžných lidí. Zda to bude v pozitivním světle asi dokážeme všichni odhadnout. Dobrou zprávou uplynulého roku je alespoň onen muž v prezidentském křesle. Jeho zvolení se opakovaně ukazuje jako jeden z nejlepších kroků, jež česká veřejnost v posledních letech učinila.

Nám už ale nezbývá nic jiného, než udělat za rokem 2025 tlustou čáru, a vám, čtenářům SS IIPS, popřát šťastný a úspěšný rok 2026.


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info