Vítězství centristů v nizozemských předčasných volbách

Stávající vláda se u moci udržela pouhých 11 měsíců, což z ní dělá jednu z nejkratších vlád v úřadu od konce druhé světové války. Samotná koalice, jež vznikla spíše z rozumu, než z ideové spřízněnosti, tvořili vyjma Strany za Svobodu také nizozemští lidovci. Jejich bývalý lídr Mark Rutte udržel stranu z pozice premiéra ve vládách mezi lety 2010 až 2023. Koalici doplňovala nově etablovaná populistická uskupení Nová společenská smlouva a Hnutí zemědělců a občanů.

Přestože Strana za svobodu předešlé volby v roce 2023 s přehledem vyhrála a vládu vedl jejich nominant, příležitost přesvědčit zbytek nizozemské politické scény o schopnosti vládnout nevyužili. Se ztrátou 11 křesel se navíc stali největším poraženým, což překvapilo značnou část vedení strany, již průzkumy ještě týden před volbami předpovídaly obhájení vítězství. Ukazuje se, že se podobně naladěným populistickým subjektům nemusí přesun od výrazné opozice k vládní roli vyplatit. Typickým příkladem budiž rakouští Svobodní, kteří s každým vládním angažmá opakovaně ztrácely voličskou podporu. Na druhou stranu však nelze Wildersovu stranu přehlížet, jelikož i nadále společně s centristy drží největší počet mandátů ve Sněmovně reprezentantů.

Centristé zažili do jisté míry znovuzrození. Zatímco před dvěma lety patřili mezi marginální strany, nyní volby dokázali těsným rozdílem několika tisíc hlasů vyhrát. Proti ostatním partajím dokázali nastolit pozitivní témata, což předurčilo jejich volební úspěch. Lídr D66, Rob Jetten, využil ve volbách známé heslo kampaně Baracka Obamy ‚‚Yes, we can’’, čímž se stavěl do opozice již zmíněnému Wildersovi, který tradičně apeloval na antipatie vůči migrantům nebo Evropské unii. Jettenovy postoje jsou velice blízké Marku Ruttemu, jenž znamenal symbol stability v nizozemské politice. Možná i díky tomu do něj mnoho Nizozemců vložilo své naděje, aby přinesl kýžený klid vyřešením akutní bytové krize i následků klimatické změny .

Závěrem se hodí zmínit unikátnost nizozemských pravidel voleb. Na rozdíl od zbytku evropských zemí zde neexistuje žádná volební klauzule nutná pro vstup do dolní komory, což má za následek nutnost skládat široké, mnohdy nestabilní koalice napříč politickým spektrem. Tím se minimalizuje možnost sestavení vlády tvořené pouze jednou stranou.