Kulatý stůl – Gaza po dvou letech aneb konflikt bez řešení?

Úvodem se obligátně hodnotil dosavadní vývoj izraelsko-palestinského konfliktu. Zmíněno bylo nedávno vyjednané, v pořadí třetí příměří od října 2023, které podle Čejky může být přelomové: „Určité indicie napovídají, že současné příměří by mohlo mít minimálně delší trvání.“ V dosažení příměří hrál klíčovou roli americký prezident Donald Trump, který vyvíjí účinný tlak na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua. Mezi důvody, proč tak činí, jsou jak americké, tak osobní Trumpovy zájmy v arabských zemích.

Následně bylo slovo předáno Krausovi, aby se vyjádřil k dění okolo Íránu. Izrael expandoval dál za Golanské výšiny na syrském území a do Jižního Libanonu, a k tomu všemu došlo k „intenzivní přestřelce“ mezi Izraelem a Íránem, do níž vstoupila globální mocnost USA na izraelské straně. Cílem bylo zneškodnit íránský jaderný a raketový potenciál. Navzdory mnohým nadšeným projevům jsou výsledky spíše rozporuplné. „Íránu jde především o bilaterální rozhovory s USA o vyřešení situace a odstranění mezinárodních sankcí, a stále není vyslyšen. Takže potom bojkotuje důležitá jednání, například o budoucnosti Pásma Gazy,“ zdůraznil roli Íránu při hledání řešení konfliktu Kraus.

„Proč nedošlo k jednání o příměří dříve?“ Moderovaná diskuse se další otázkou vrátila zpět tématu dočasného zastavení konfliktu. Čejka v reakci na to vyzdvihl asymetrickou povahu války, ve které je důležitější politická vůle silnějšího. Tlak Trumpa byl v minulosti evidentně nedostatečný a důležitý aspekt zastávali a stále zastávají koaliční partneři izraelského premiéra, známí svými často genocidními prohlášeními, kteří „vydírají“ premiéra odchodem z vlády, pokud nenastane totální vítězství. Přelom nastal po Američanům neoznámeném izraelském útoku na Katar. Akce, která skončila fiaskem, dovedla Trumpa k dalšímu zvýšení tlaku na Izrael.

Enormní pozornost v poslední době vzbuzuje debata ohledně možné genocidy páchané Izraelem. Zvláštní komise OSN pro vyšetřování válečných zločinů v Palestině v září prohlásila konání Izraele genocidou. O jak přesné označení se jedná? Jak uvedl Kraus, musíme si rozdělit terminologickou úroveň na právní dimenzi, ve které je třeba mít právní nález, a na dimenzi politologickou/bezpečnostně-terminologickou, kde je nutné naplnit definiční znaky. „Bude záležet na právní bitvě a na aplikaci judikátů. Bude velice důležité také prokázat samotný genocidní úmysl,“ dodal Kraus. 

Izraelská vojenská operace způsobila masivní devastaci civilní infrastruktury a stupňují se počty obětí, z nichž je určité procento radikálů, ale většinu představují civilisté. Další část diskuse se zaměřovala na to, co tím Izrael může získat. Odpověď Čejky se zaměřovala také na růst nové generace protiizraelských bojovníků a vnímání vlastních vojenských ztrát Izraelci.

Moderovaná diskuse navázala, a mířila na veřejné mínění uvnitř Izraele. V Izraeli lze vycítit znatelný odpor vůči Netanjahuovi. Konají se protesty, naposledy například v centru Tel Avivu. Jenže telavivská liberální bublina nezastupuje názory celé země, Netanjahu se i tak těší velké politické podpoře.

„Sousední arabské země Palestině samozřejmě pomáhají, ale v mezích toho, aby to nepoškodilo je samotné,“ vyjádřil se Kraus k podpoře Palestiny ze strany Arabů. Význam a povahu takové podpory ze strany okolních zemí ovlivňuje i počet palestinských uprchlíků, kteří představují jistou zátěž. Hlavním podporovatelem Palestiny je Írán, nearabská země, která se postavila do čela odporu proti „sionistické agresi“ v regionu, a to z pragmatických důvodů. Diskutována byla její role v regionu v kontextu postupného, ale značného mocenského ústupu.

Z Blízkého východu se debata přesunula k postoji Evropské unie, zejména v porovnání s rusko-ukrajinským konfliktem. Česká politika při hlasováních OSN často stojí téměř osamoceně. Proč je u nás Izrael vnímán jako silný spojenec, vysvětlil Čejka. V reakci na to Kraus vyzval dosud pasivní publikum k hlasování: „Uznává Česká republika palestinskou státnost?“ Odpovědi „ano“ i „ne“ padly zhruba ve stejném poměru – a obě byly správné. Československo totiž palestinskou státnost uznalo, ale nový právní posudek českého ministerstva zahraničí toto nepovažuje pro současnou Českou republiku za platné.

„Má tento konflikt řešení?“ Otázka, na kterou by snad každý rád znal odpověď, padla na úplný závěr moderované diskuse. Oba hosté se shodli, že teoreticky řešení existuje. Ve zkratce uvedli, jak by dle nich mohlo k míru dojít. Čejka poukázal na možnost federalizace, jak navrhovaly plány již z období rozvoje sionistických hnutí. Za současné izraelské vlády zároveň není však žádný průlom možný. Kraus to doplnil o regionální a mezinárodní rozměr: „S jakýmkoliv řešením budou muset souhlasit regionální mocnosti, primárně Turecko, Egypt, Írán a Saúdská Arábie. Aby všechny nalezly shodu, není nemožné, ale komplikované.“ 

Slovo bylo následně předáno do početného publika, které zaplnilo celou posluchárnu. Byť se nedostalo zdaleka na všechny, bylo vyslyšeno pět zajímavých dotazů. Diskuse se hned dvakrát vrátila zpět k Íránu, a také jeho možné demokratizaci, která by se mohla podle Krause uskutečnit ve střednědobém horizontu. Širší souvislosti konfliktu se řešily i na poli vztahů Sýrie s Izraelem. Posluchače zajímal i další možný vývoj, který by mohl v blízké době následovat. Nevyslyšené dotazy může případně zodpovědět Blízkovýchodňářský podkást Marka Čejky.

Jak zaznělo na samotném začátku, akce byla čistě studentskou iniciativou, která si kladla za cíl nestranně a vědecky rozšířit povědomí o dané problematice.  

Děkujeme oběma hostům, že opět přijali pozvání ke kulatému stolu a sdíleli s námi své odborné pohledy. Poděkování patří i všem ostatním, kteří si debatu dorazili poslechnout. Budeme se těšit na další setkání.

Foto: Sarah Goboňová