Spor mezi prezidentem a ministrem zahraničí se dočkal pokračování

Jak ministr zahraničních věcí slíbil, tedy že se postará o kohabitaci, která vstoupí do dějin politologie, tak činí. Jádrem aktuální roztržky se stal písemný dopis Petra Pavla, v němž premiérovi avizuje, že hodlá vést delegaci České republiky na červencovém sjezdu Severoatlantické aliance v Turecku. Prezident se od doby svého uvedení do funkce účastnil každého summitu NATO (naposledy v nizozemském Haagu loni v červnu). Nutno podotknout, že tehdy dosluhující kabinet Petra Fialy podobné problémy řešit nemusel. U zahraničněpolitických témat panovala shoda, načež nebyl jediný důvod řešit, kdo se jednání zúčastní. Že by si Petr Pavel se stávající vládou v  tomto ohledu notoval se říct nedá.

Argumentace Petra Pavla se zakládá na znění Ústavy, která prezidentovi uděluje pravomoc zastupovat stát navenek. Odborníci na ústavní právo podotýkají, že situace sice přináší další komplikaci, na druhou stranu se dle jejich pohledu nejedná o záležitost, co by měla být postoupena soudu. Nabízí se tedy vzájemná dohoda. Hodí se připomenout že mezi Macinkou a Pavlem se nejedná o první moment, kdy se nad interpretací článků Ústavy vedly debaty. Otázku ohledně jmenování Filipa Turka odmítli představitelé vládní koalice řešit kompetenční žalobou u Ústavního soudu.

Jak se na celou situaci dívají ostatní aktéři? Postoj premiéra Andreje Babiše zůstává prozatím nejasný. Před měsícem ohlásil svůj záměr vycestovat do Ankary společně s předsedou Motoristů a ministrem obrany Zůnou, jak se však postaví k záměru Petra Pavla zůstane nejasné až do pondělí, kdy se vrací z dovolené. Ministr průmysl a obchodu Karel Havlíček vyjádřil souhlas s představami ministra zahraničí. Tedy aby prezident nikam neletěl a vláda si před spojenci svoji pozici obhájila.

Mnozí politologové upozorňují na důležité postavení Andreje Babiše. Ten se nyní dostal do pozice arbitra. Dá za pravdu Petru Macinkovi, nebo Petru Pavlovi? V případě nejmenování Filipa Turka to byl prezident, na jehož rozhodnutí nakonec záviselo. Záležitosti zahraničních cest podléhají souhlasu vlády. Je to vláda, kdo podstatné záležitosti delegací na summitech zařizuje, což ostatně zmínil i velvyslanec při NATO Jakub Landovský. Předseda hnutí ANO situaci nemůže ‚‚vysedět’’, přestože se jej snaží alespoň oddálit na příští týden.

V konečném důsledku se přikláním k tomu, aby Českou republiku na takové akci opravdu reprezentovali zástupci vládní koalice. Partnerům v Alianci by českou neochotu vyšších investic do obrany vysvětlili lépe. Pozice Petra Pavla, v níž by obhajoval stav, s nímž dlouhodobě nesouhlasí, by jen mohla vzbudit podivení nad nečitelným směřováním zahraniční politiky. Zdali si dokáže česká delegace vlastní pozici obhájit se dozvíme na červencovém summitu. Co kdyby prezident od svého plánu neupustil?

Jisté východisko nabízí situace z roku 2008, když o zastoupení republiky na Summitu NATO v Bukurešti stáli Mirek Topolánek a Václav Klaus. Po vzájemné dohodě připadla úvodní část programu prezidentovi, zatímco závěrečných jednání se účastnil premiér. Precedens z minulosti nakonec prokázal svoji efektivitu a určitě by se na něj mohlo o necelých dvacet let později navázat. Nakonec bychom však přeceňovali předsedu Motoristů, když bychom tvrdili, že mu jde o dodržování pravidel daných Ústavou. Vyvolanou krizí se snaží o udržení mediálního obrazu skomírající strany.