Spor o veřejnoprávní média je jen špičkou ledovce

Věci se daly do pohybu před dvěma týdny, kdy ministr kultury Oto Klempíř nařídil kontrolu čtyř členů asociace nezávislých divadel. Podle svých slov učinil z důvodu nejasného vykazování výdajů. Podezřele na celou věc působí fakt, že se představitelé kontrolovaných divadel dříve kriticky vyjadřovali proti způsobu fungování ministerstva kultury. Mimořádné kontroly divadel jsou výjimečné, za doby úřadování Martina Baxy nedošlo k jediné.

Zprávu o mimořádných kontrolách nicméně přehlušilo další vyjádření ministra Klempíře. Odmítl totiž poskytnutí peněžních prostředků na zajištění letošního ročníku oslav 17. listopadu pořádaných spolkem Díky, že můžem na Národní třídě. Resort po dlouhém odkládání rozhodl o přidělení příspěvku pozdě. Kdo však na Korzo Národní přispěl, byli sami Češi. Krátce po medializaci odmítnuté dotace již běžící sbírka získala na 9,5 milionu korun. Část české společnosti se nevědomě zmobilizovala, aniž by tušila o plánu, jež atmosféru nespokojenosti posune na vyšší úroveň.

Vzápětí vláda překvapivě přišla s návrhem zákona na zrušení poplatků za Českou televizi i Český rozhlas. Proces zařazení tématu na program schůze je i podle právního výkladu komplikovaný. Pevný čas hlasování není zakázaný. Jednací řád jej umožňuje za předpokladu mimořádné situace a obeznámení poslanců s daným návrhem. Je nepravděpodobné, že se poslanci s návrhem seznámili. Prvky problematičnosti vzbuzuje rovněž fakt, že Tomio Okamura o stanoveném času informoval sněmovnu ještě před začátkem rozpravy.

Vládní koalice sice porušila jednací řád sněmovny tím, že neumožnila přestávky poslaneckých klubů, o neústavnosti ale hovořit v tomto případě nejde. Pravomocí Ústavního soudu je zabývat se porušením jednacího řádu jen v případě očividného narušení ústavnosti. Postoupení návrhu zákona do druhého čtení vyvolalo mezi lidmi nespokojenost, a již den poté zaplnili protestující Staroměstské náměstí.

S výčtem sporných situací Babišovy vlády bychom se mohli zabývat ještě dlouhou dobu, přesto však o klíčových tématech nepadla řeč. Poslanecká sněmovna se v týdnu zabývá novelou upravující střet zájmů, která jde na ruku současnému premiérovi. Návrh upravuje získávání dotací, člen vlády může o přidělení dotace žádat, pokud o nich nerozhoduje. Premiér vlastnící Agrofert by mohl zažádat o zemědělskou dotaci, aniž by své podnikání musel skrývat ve svěřenských fondech. Zákon zcela opomíjí skutečnost, že si koaliční partneři mohou navzájem dotovat podnikání, zatímco žadatelé se skutečným nárokem zůstanou opomenuti.

V neposlední řadě vláda výrazně nepozměnila návrh státního rozpočtu s druhým nejvyšším schodkem v historii v době, kdy se ekonomika probrala ze svého útlumu. V relativně dobrém čase se ministryně financí rozhodla zvolit nezodpovědnou politiku zadlužování. Rozpočet zamezí nutným investicím v budoucnu. Vysoké zadlužení nakonec ovlivní voliče současné vlády. Obsluha dluhu jistě vzroste a náklady na život se budou zvyšovat. Chybějící prostředky na zdravotnictví, školství, infrastrukturu ohrozí ty nejzranitelnější. Paradoxně právě zde vidím potenciál, jímž mohou odpůrci nynější vlády přesvědčit zbytek společnosti o významu protestů.

Na brněnské demonstraci zazněla z úst jednoho z řečníků výzva ke generální stávce v případě, že trojkoalice návrh na zrušení poplatků za veřejnoprávní média schválí. Veřejnoprávní média voliče ANO, Motoristů nebo SPD do ulic opravdu nedostanou, opozice musí přijít s širší paletou témat, které na demonstrace přivedou také umírněné vládní voliče.