Ukrajinský prezident spolu se svým francouzským protějškem uzavřeli tzv. „letter of intent“ o nákupu 100 stíhaček Dassault Rafale, systémů PVO SAMP/T, radarů a další výzbroje. Tento rok by měla také začít společná produkce tzv. interceptor dronů, které jsou klíčové pro obranu ukrajinského vzdušného prostoru proti ruským náletům.
Podle dohody by měla Ukrajina získat francouzské stíhačky do 10 let. Vzhledem k tomu, že půjde o nové stroje, nikoliv o stroje z francouzských skladů, je možné, že se jejich doba dodání prodlouží, zejména s ohledem na již opožděné dodávky Rafalů.
Ukrajina již nyní plánuje rozšíření svého letectva o více než 100 švédských Gripenů, které mohou operovat i za „polních podmínek“ a jsou méně náročné na infrastrukturu a logistiku než jiné stroje. Stíhačky Dassault Rafale jsou oproti zmíněným švédským strojům schopné nést větší výzbroj. Arzenál letounů 4.5. generace by spolu s již existujícím inventářem amerických F-16 a francouzských Mirage 2000 pomohl naplnit cíl prezidenta Zelenského vybudovat letectvo kompatibilní s NATO. Nicméně je nutné zmínit, že efektivní nasazení moderních stíhačů si vyžaduje kvalitní výcvik a značné logistické zázemí, což může být v dlouhodobém horizontu komplikované vzhledem k diverzitě ukrajinského arzenálu, který kromě zmíněných strojů stále obsahuje sovětské MiGy a Suchoje.
Dohodu Paříže a Kyjeva lze tedy považovat spíše za dlouhodobou snahu zabezpečit ukrajinské nebe a posílit ukrajinské schopnosti v obraně proti „long-range“ útokům Ruska, než za krok, který by zásadně změnil současnou situaci na bitevním poli.
Důležitý je také politický aspekt dlouhodobé podpory Ukrajiny.
Zakázka v takovém rozsahu by rovněž byla významná pro francouzský či evropský obranný průmysl.
Důležitá je rovněž otázka financování. Vedle možností financování z prostředků EU či Francie se diskutuje o využití zmražených ruských majetků k účelu podpory Ukrajiny. Tato možnost je však komplikovaná v kontextu mezinárodního práva, právních precedentů a obav některých států z ruských nároků na majetky po skončení války.
Dohoda o dodávkách Rafalů představuje dlouhodobou investici do modernizace ukrajinského letectva a posílení obrany proti ruským útokům. Nejde však o krok, který by okamžitě změnil situaci na frontě – efekt její realizace přijde až v dalších letech a bude záviset na financování, logistice a schopnosti Ukrajiny integrovat rozmanitý arzenál do jednotného systému kompatibilního s NATO.
