Ztráta důležitého spojenectví?

Zdá se, jako by uplynulé parlamentní volby v Maďarsku vyhráli všichni politici napříč českým politickým spektrem od vlády přes opozici. Věc je však o trochu složitější, a proto se hodí připomenout, jak se deklarovaná podpora Viktora Orbána projevovala ještě před volbami.

Andrej Babiš se se svým odcházejícím maďarským protějškem těšil nadstandardním vztahům – v létě roku 2024 v Evropském parlamentu utvořili třetí nejpočetnější frakci Patrioti pro Evropu. Vzhledem k tomu, že ANO bylo tehdy stále opoziční stranou, musel se její předseda spokojit pouze se spoluprací na evropské půdě. Po říjnových volbách nastal zlom, opoziční strany se dostaly v České republice k moci a tím pádem mohli oba premiéři znovu prohloubit vzájemné vztahy. Příkladem takového posilování vztahů se stal prosincový summit Evropské unie, kde český ministerský předseda společně s Orbánem a Robertem Ficem nehlasoval pro poskytnutí 90 milionové půjčky válkou stižené Ukrajině. Maďarský premiér si s tím českým notoval i v jiných záležitostech, proto se také oba snažili o restauraci projektu Visegrádské spolupráce. Nebylo tedy vůbec překvapivé, když poté předseda tuzemské nejsilnější strany vyjádřil svému partnerovi podporu. Ba naopak se jednalo spíše o přání pokračující spolupráce. Pozadu nezůstali ani ostatní koaliční partneři.

O cestě ministra zahraničí do Budapešti jsme informovali před nedávnem. Postoj Motoristů a SPD stojí rovněž za, poněkud komickou, vsuvku. Petr Macinka se v maďarské metropoli nechal slyšet, že se ‚‚výjimeční lidé jako Michelangelo Buonarotti rodí jednou za pět set let a že Viktor Orbán je takovou osobou’’. Co naplat, že um Michelangelova díla nespočíval v pošlapávání demokracie, ale umění. S vlastním ‚‚blahořečením’’ poté ještě přišel bývalý pretendent na post nejvyššího diplomata, když poraženého letošních voleb přirovnal k Václavu Havlovi.

Ani to však pětinásobnému premiérovi (Orbán v květnu dokončí své páté volební období) štěstí nepřineslo. Nohy mu mimo jiné podrazila kombinace vysoké volební účasti – 77 procent Maďarů k parlamentním volbám nikdy předtím nedošlo – a volební systém, jenž výrazně favorizuje vítěze v jednomandátových volebních obvodech, když serozdíl mezi vítězem a druhým v pořadí přičítá do celkového počtu hlasů. S novými pořádky se musí současná vláda smířit.

Ostatně, již v pondělí krátce po sečtení všech hlasů představitelé hnutí ANO tvrdili, že vítězství Petra Magyara znamená i pro ně dobrou zprávu. Otázkou zůstává, do jaké míry jsou taková prohlášení jen pragmatickou snahou sblížit se s nastupující maďarskou vládou a v jakém rozsahu se jedná pouze o skrývání zklamání z voleb. Petr Macinka sice naznačil, že v Orbánovi ztratila vláda potřebného spojence, druhým dechem však dodal, že pro konzervativní politiky se nemusí jednat o špatnou zprávu. Zcela odlišně, avšak na svůj styl vystupování typicky, přispěchal s názorem i předseda Poslanecké Sněmovny, který doufá, že s Peterem Magyarem bude vláda koordinovaně postupovat proti unijním nařízením.

Přání vítězi k volbám nicméně patří mezi běžné diplomatické zvyky, a to i přes to, že s nově se s rýsující vládou nepředpokládají milé vztahy. Přesně taková je situace kabinetu Andreje Babiše. Jak ve svém komentáři píše Petr Honzejk, postoje české vlády nyní budou více vidět. Česko i Slovensko zůstávají v Evropě v bloku těžko vypočitatelných partnerů, jejichž spolehlivost s časem klesá. Krom toho se dá hovořit o ztrátě ‚‚ideového’’ přítele. Kombinace vyhroceného národovectví, hřímání ‚‚tradičních hodnot’’ i náklonnost k Rusku některým členům koalice jistě imponovala. Opravdu by rád Peter Magyar úzce spolupracoval s někým, kdo aktivně podniká kroky k oslabování státní správy či omezení nezávislosti veřejnoprávních médií?